Limbický otisk

PŘEPIS LIMBICKÉHO OTISKU

Co je limbický otisk?
Limbický otisk je zjednodušeně program nahraný v našem podvědomí, který utváří naši subjektivní realitu.

Naše mysl funguje tak, že stále dokola přehrává film, který je nahraný v našem podvědomí.
Tento film prožíváme jako vlastní realitu a vychází z našich zážitků a zkušeností, kdy se formovala naše osobnost, zejména z raného dětství. Všechna traumata, strach, emoční zranění, pocity odmítnutí, kritika, bolest a manipulace, kterou jsme prožívali jako děti, prožíváme i jako dospělí, jen s trochu jinými kulisami. Navíc vynakládáme spoustu úsilí pro to, abychom otupili své prožívání a tím umenšili bolest, která se skrývá pod povrchem našeho vědomí. Tím si však zároveň bráníme v prožívání radosti a naší kreativní síly, která se nachází pod povrchem našeho běžného racionálního vědomí.

Abychom byli schopni svůj negativní program přepsat, potřebujeme se spojit na emoční úrovni s bolestným prožitkem a znovu jej přivést na povrch svého vědomí. Tato zkušenost vyžaduje velkou odvahu a sílu, protože jsme nuceni prožít znovu starou situaci, jako by se odehrávala právě v tomto okamžiku. Přitom můžeme cítit velký strach, úzkost, paniku, hněv, bolest nebo lítost. Starý program pak můžeme nahradit novým prožitkem, spojeným s láskou a přijetím.

Tímto způsobem získáme také přístup ke zdroji vlastní energie, která byla roky používaná ke kontrole a potlačování bolestných zkušeností. Naše subjektivní realita se vymazáním bolestných vzpomínek změní. Dokonce i svoji minulost začneme vnímat z jiného úhlu pohledu.

Ve většině případů stačí přepis několika zásadních situací z ranějšího období, které na sebe vážou další pozdější zkušenosti. Je to jako když z počítače odstraníte jednu složku s tisíci dokumenty a soubory. Vznikne tak spousta místa pro nové informace, založené na nové zkušenosti.

Překonání bolesti a vykročení z komfortní zóny nás odmění novou úrovní prožívání světa s větší hloubkou, důvěrou, otevřeností a smyslem pro lepší pochopení souvislostí v našem životě.

text Radka Svobodová